něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 02. 10. 2017 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            

Dítě (próza, peterkey) • Pastelkou na papír (poezie, peterkey) • Labutě trhají se z opratí (povodňová rozvaha) (poezie, peterkey) • V Africe (demografická odrhovačka) (poezie, peterkey) • Seznamovací (tango) (poezie, peterkey) • zuby moudrosti (stomatologické boogie) (poezie, peterkey) • Komáří (zamilovaná) (poezie, peterkey) • Bílé myši (grunge-Ementál) (poezie, peterkey) • Hroši (gangsta-blues) (poezie, peterkey) • Raffi (óda na krk) (poezie, peterkey) • Sele (pig-pop) (poezie, peterkey) • Žáby (sebezpytná agitka zřizovatele Zverimexu) (poezie, peterkey) • Je jaro (shovívavá) (úvaha, peterkey)

9.5.2015
Je jaro (shovívavá)

Islámský stát,

nechává mě spát.

Jen ať si kluci hrají,

mně se o holkách sny zdají.

Je totiž jaro,

konečně jaro.

 

O Boko Haram,

já se nestarám.

Ani Íránský atom,

fakt nestojí mi za to.

Je totiž jaro,

konečně jaro.

 

Nepál mně nepálí,

svět tiše pozoruji zpovzdálí.

Pod rozkvetlou třešní,

si čtu noviny dnešní.

Je jaro.

 

Ani ten Putin,

mně nezarmutí.

Jen ať si Ukrajinu ukrajuje,

co na tom sejde, mně dobře tu je.

Je totiž jaro,

konečně jaro.

 

No ani Zeman,

vliv na to nemá.

Jen ať si svoje moudra prohlašuje,

mně to vážně vůbec nevzrušuje.

Je totiž jaro,

Konečně jaro.

 

Nepál mně nepálí,

svět tiše pozoruji zpovzdálí.

Živelné pohromy a války,

ke mně nedolehnou z dálky.

Je jaro.

11.2.2015
Žáby (sebezpytná agitka zřizovatele Zverimexu)

Složil jsem píseň o svých žábách,

i v lepších kapelách se to někdy stává,

když dojdou vznešená témata,

na řadu přichází zvířata.

 

Složil jsem píseň o svých žábách,

nezvyklé téma, tak trochu váhám,

zda jde o znak originality nebo tvůrčí krize,

zda jsem ji napsal pro radost, anebo pro peníze.

 

Složil jsem píseň o svých žábách,

kterou Vám tímto k posouzení předkládám.

Berte ji, prosím, Vážení,

jen jako malé zpestření.

 

Zpestření všední života nudy,

praktickou radu, když nevíte kudy.

Když se Vám život zadrhává,

nevěšte hlavu, svěřte ho žábám.

 

Když Vás osud krutě ničí,

šéf na Vás křičí, když je všechno… ničím.

Když se k Vám štěstí točí zády,

berte to v klidu a kupte si žáby.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kupte si žáby!

(scénická pozn.: tento refrén nutno interpretovat naléhavě a opakovaně, tj. min. 8x)

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Složil jsem píseň o svých žábách,

kterým teď prostřednictvím televizních obrazovek mávám.

 

10.2.2015
Sele (pig-pop)

V domečku žilo si sele,

mělo se náramně vesele-le-le-le.

Málokdy vstalo z postele,

po těle smrdělo kysele-le-le-le.

 

Sele,

od ocásku k rypáčku.

Celé sele,

smrdělo to, smrdělo

celé.

 

Až jednou to sele z postele vstalo,

Studenou vodou se osprchovalo.

 

V domečku žilo si sele,

mělo se náramně vesele-le-le-le.

A to je konec, přátelé,

teď už je to sele studené, le-le-le-le.

9.2.2015
Raffi (óda na krk)

Žirafa dlouhokrká

po sodovce dlouho krká.

Bublinkám to trvá chvíli,

nežli dojdou krkem k cíli.

 

Raffi, sen všech upíru,

šálu štrykuje si na míru.

A je to sranda na žíněnce,

když má metat kotrmelce.

 

Raffi, Raffi, Raffička,

naše žirafičí holčička.

S hlavou pořád v oblacích,

nikdy úsměv z pysků neztrácí.

 

Raffi, rafinovaná (jako cukr z řepy)

flekatě pomalovaná (je pořád happy)

Život bere s nadhledem.

hravě zvládne, co my nesvedem′.

9.2.2015
Hroši (gangsta-blues)

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Kdo se s nima nekámoší,

ten skončí na dně v koši.

Jako pomačkaný papír,

ať jsi slon anebo tapír.

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Kam tahle hroší parta vkročí,

všechno je o dost plošší.

Dej si bacha hroši jdou,

vše co maj′ v cestě zválcujohou.

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Ať jdou savanou či pouští,

únavu si nepřipouští.

Nikdy nedostanou úžeh,

ochrání je hroší kůže.

9.2.2015
Bílé myši (grunge-Ementál)

Když chcete vidět bílé myši,

musíte být, na mou duši,

hodně tiší.

 

Ony totiž bílé myši,

na mou duši, zatraceně

dobře slyší.

 

Mají k tomu na hlavě dvě velké uši

a tak každé nebezpečí hned vytuší.

 

V okamžiku, bílé myši,

schovají se do svých skrýší.

 

 

V podzemních dírách dají si sýra

a až do rána pískají si písničky svý.

 

V podzemních dírách už muzika hřímá.

Tak přilož ucho k díře, ať taky víš (ou jé),

že myší underground fakt báječně zní.

9.2.2015
Komáří (zamilovaná)

Na tváři mě poštípali komáří a toho, co se nedaří je málo, ale bolí o to víc.

A tak na tváři mám tři štípance komáří a výraz, že se nedaří mi vlastně skoro nic.

 

Co se mi nedaří,

je zapomenout

na tvou krásnou tvář,

 

když bzukot komáří

mne ze sna budí,

v okně luny zář

 

mi v srdci rozzáří

ten lásky plamen,

není větší žhář,

 

taktak se podaří

mi ukrýt hlavu

do tmy pod polštář.

 

Kde na tváři mě neštípají komáří a toho, co se nedaří je málo, ale bolí o to víc.

A tak na tváři mám tři štípance komáří a výraz, že se nedaří mi vlastně skoro nic.

 

Rostou mi zuby moudrosti,

pro blbosti se nezlostím,

postím se šunkou od kosti,

ctnosti se bráním leností,

hostím si svoje úzkosti,

od žádostí se oprostím

a mou jedinou starostí

jsou moje zuby moudrosti.

 

12.12.2013
Seznamovací (tango)

Chtěl bych se umět seznamovat.

S lidma, které ještě neznám.

Známosti navazovat.

Mít jich brzy plný seznam.

 

Chtěl bych mít hromadu známých.

Však místo toho jsem jen sám.

Já zkrátka v seznamování

se asi vůbec nevyznám.

- - -

Měl bych si asi nastudovat,

jak se zbavit svého studu.

Tolik se nestrachovat,

že někde říznu si ostudu.

 

Vypil jsem studnu poznání,

však furt jsem čumák studený.

Holt zkrátka seznamování,

asi není mi souzený.

- - -

pa-pa-pá-padada

5.12.2013
V Africe (demografická odrhovačka)

 

V Africe lidí je spousta,

protože pořád jen se mají rádi.

Na oběd dají si chrousta

a potom zase jen se mají rádi.

V Africe lidí je spousta.

 

V Asii lidí jsou mraky,

protože se mají rádi taky.

Mají tam přecpaný vlaky,

protože se mají rádi taky.

V Asii lidí jsou mraky.

 

A Evropané vymírají,

protože vůbec se nemají rádi.

Antikoncepci užívají,

anebo vůbec se nemají rádi.

Evropané vymírají.

 

V Africe, staří i mladí,

pořád jen chtěj se mít rádi.

Ač jim tam nemoci řádí,

pořád chtěj jenom šoustat

V Africe lidí je spousta.

 

5.12.2013  (upr. 11.2.2015)
Labutě trhají se z opratí (povodňová rozvaha)

 

Labutě trhají se z opratí,

v nozdrách cítí vůni dálek.

Splynout s proudem, už se nevrátit.

jako rozmočený nedopalek.

Labutě trhají se z opratí,

kdesi v dálce na nebi se blýsklo.

Labutě trhají se z opratí

a moře nikdy nebylo tak blízko.

 

Labutě trhají se z opratí

a město potápí se do tmy.

Když se z lásky touha vytratí,

možná na čase je zvednout kotvy.

Labutě trhají se z opratí,

vítr vymetá jim z peří špínu.

Labutě trhají se z opratí.

Tak proč cítit vinu, proč cítit vinu?

 

Tak se trmácel světem,

jak zbloudilá střela,

však jen jedna písnička

v hlavě mu zněla.

A nezmizela,

aspoň nikdy ne zcela,

Santiago de Compostela.


Tak se trmácel světem,

a ač dělal, co dělal,

velká černá díra

v hrudi mu zela.

A nezmizela,

aspoň nikdy ne zcela,

Santiago de Compostela.

 

Labutě trhají se z opratí,

voda podemílá mělké břehy.

To, co před chvílí už neplatí,

vždyť láska popravuje zběhy.

Labutě trhají se z opratí,

jedna za druhou mizí mi v dálce.

Labutě trhají se z opratí.

Labutě trhají se z opratí.

 

6.2.2013
Pastelkou na papír

Pastelkou na papír

nakreslím malou holubičku

pod nápis: Ať žije mír!

pak přilepím to na dřevěnou tyčku a z balkónu vyvěsím a

budu zpívat si tuhle písničku

a i když svět nezměním,

nevadí, aspoň nelením.

 

Ó lalalalalala,

já mám rád kreslení.

 

(text písně pro skupinu Luxus)

21.1.2013  (upr. 22.1.2013)
Dítě

Užasle civěl na bílý uzlíček vyplňující sotva třetinu dětské postýlky. Dítě - Moje dítě - opakoval si v duchu a přitom se usilovně snažil navodit si pocit patřičného dojetí, který se však z neznámých příčin ne a ne dostavit. Tupé prázdno jeho hlavy tak pozvolna zaplňovaly nepřipravenéhonejrůznější obavy, vesměs iracionální, které ho škrtily jako krajková šněrovačka novorozeně. Ačkoli se na otcovskou roli poctivě připravoval přes osm měsíců, musel si připustit, že čerstvě nabytá zodpovědnost za cizí život jej zastihla zcela nepřipraveného.

Z existencionálních úvah novopečeného tatínka zakrátko vyrušil pronikavý ryk, vycházející jakoby zpoza postýlky, který postupně nabýval na frekvenci i síle. Když se opatrně nahnul nad postýlku ve snaze dopátrat se jeho zdroje, s údivem zjistil, že všechen ten kravál vychází z miniaturních úst dítěte. Co ale s tím? Obyčejně by v takové situaci přiskočila maminka, vzala dítě do náruče a během chvíle jej utišila požadovanou dávkou mléka. Jenomže maminka si v této povídce nepřála být - prý, že mateřství (a kojení zvlášť!) jest výsostně intimní záležitostí v životě ženy, kterou neradno snižovat laciným exhibováním před čtenáři této pokleslé revue. A navíc prý po porodu ještě všechno neshodila. A tak musel malého křiklouna utišit sám.

Ale jak? Bezradně přešlapoval u postýlky v naději, že řvaní prcka časem omrzí. Tento přístup však selhal, stejně jako houpání v náručí, dudlík, všeliké konejšivé zvuky a další způsoby doporučované odbornou literaturou, jejíž stohy se mu už půl roku kupily na nočním stolku. Ale zkuste si číst v leže moudra zkušených rodiček a neusnout při třetí větě…

Zoufalá situace volá po zoufalých činech, řekl si, a pustil se do zpěvu lidových písní. A ono to překvapivě zabralo! Ale jen co dozpíval, ujalo se zpěvu opět dítě a jímavý folklor vystřídal drásavý hardcore. A tak rychle spustil další - Černé oči - a poctivě odzpíval všechny sloky, přičemž v té poslední se, jako obvykle, neubránil slze dojetí. Leč ani krutý osud naverbovaných chlapců malého křiklouna neobměkčil - nenasytné dítě si žádalo další. A tak zpíval - jednu za druhou, tu dětskou, tu zamilovanou, občas nějakou koledu, pečbuřťáckou nebo do pochodu - písně dávno nezpívané, o kterých už skoro zapomněl, že je zná. A dítě spalo. Ale jen na chvíli přestal, aby nabral dech a rozmyslel další repertoár, v ten okamžik novorozeně otevřelo oči a vzápětí i ústa.

Časem mu docházely nápady, zkusil tedy zrecyklovat něco ze začátku uspávání, ale prvotní úspěch se nedostavil - progresivní vkus dítěte si žádal stále nové, dosud neslyšené. A tak mu nezbylo, než začít si písně vymýšlet. Jelikož neměl v tomto oboru velké zkušenosti, jeho prvotiny za mnoho nestály, protože zněly jako nepovedené napodobeniny těch lidových, a taky kritika na nich nenechala nit suchou. Však tatínkova nezdolná touha utišit spolu s důsledným pedagogickým vedením utišovaného postupně vytříbily jeho kompoziční schopnosti na úroveň hitmakera.

A tak si spolu spokojeně hospodařili, děťátko hojně spalo - to jak tatínek vypouštěl do světa jednu pecku za druhou. Jedna z nich, myslím, že byla zrovna o lásce, doputovala až do ucha souseda - shodou okolností věhlasného hudebního producenta, který uhranut její dokonalostí, rozhodl se nahrát ji a zpeněžit. A jelikož to byl skutečně věhlasný producent, píseň zakrátko zněla ze všech reprobeden, díky čemuž tatínek nejenže pohádkově zbohatl, ale hlavně už nemusel zpívat - stačilo pustit rádio.

To už se na to maminka nevydržela dívat, nakojila vyhladovělé dítě a vyhubovala tatínkovi, že by se místo toho fantazírování mohl aspoň chvíli o mimino postarat, krom toho že ta pointa beztak nedává valného smyslu. To musel tatínek uznat, i když si pro sebe pomyslel, že mu maminka jenom nepřeje jeho závratně rozjetou hudební dráhu, patrně pro ty náruživé fanynky.

Dítě mezitím dosálo a usnulo. Uložili ho zpátky do postýlky a společně sledovali, jak se na jeho tvářičce objevil první náznak úsměvu.

 



⇡nahoru⇡